Za prvé: naprostá absence koordinovaného postupu napříč jednotlivými úřady, který by umožnil vytvořit konečně jednoduchý, funkční systém vizuálního stylu pro veškerou komunikaci státních úřadů, počínaje zákonodárnou a konče exekutivní mocí Českého státu. Tedy systém, který by byl srozumitelný pro veřejnost a pomáhal jí v orientaci a komunikaci s úřady státní správy. Naprostý opak současného stavu, kdy se veškerá ministerstva aj. tváří jako soukromé firmy.

Za druhé: absurdní plýtvání finančními prostředky. Většina soutěží na vizuální styl ministerstev počítá s rozpočty v řádu tisíců za logo a manuál vizuálního stylu. K tomu je ale navíc třeba připočíst další náklady na implementaci: označení budov, kanceláří, tiskoviny etc. Opakování soutěží a výběrových řízení celkové náklady donekonečna zvyšuje. Dokud nebude existovat jeden komplexní vizuální styl, který přesáhne jedno volební období instalovaného ministra, plýtvání penězi se nezastaví.

Možné polské řešení

Česká republika ovšem není zdaleka jediná, která se s podobnými potížemi potýká. Na stejně neutěšený stav v Polsku loni zareagovala ve své diplomové práci Marta Gawin z Akademie Sztuk Pięknych v Katowicích. Její řešení jsem viděl poprvé na bienále studentského designu Agrafa, kde dostala (právem) nějakou cenu, a o několik týdnů později i mezi nejlepšími diplomkami Polska, ČR, Slovenska a Maďarska. Marta vytvořila celou sérii stylově shodných obecných heraldických figur: jde o celkem pět variant bílé polské orlice s korunou plus několik možných kombinací figury a bílého pole (či štítu). Koncepce vychází do značné míry z již známých (a ověřených) modelů, které známe například z Nizozemska a především Německa, odkud si autorka vypůjčuje celý systém hierarchizace jednotlivých symbolů. Formálně se kresebná stylizace nejvíce podobá návrhu, který publikoval na stránkách časopisu Font a následně i v jeho tištěné verzi písmař Tomáš Brousil. Autorka inspiraci všemi zmíněnými realizacemi ve svém projektu přiznává, a prostřednictvím své práce jejich odkaz rozvíjí.

Vlastní orlici, individuální ve zpracování křídel či ocasu, má prezident, vláda, parlament, justice a ostatní státní orgány (jako například policejní složky). Navíc se každá variace liší i celkovou kompozicí: jednotlivé figury jsou vepsány do kruhu, čtverce, dvou variací na španělský štít či do pětiúhelníku. Dále je možné znaky rozšiřovat o dvě varianty stuhy… a samozřejmě i doplňovat doprovodným textem. Systém tak umožňuje vytvářet prakticky nekonečnou řadu variací značek pro existující i budoucí úřady.

Z výše popsaného a především z přiložených ukázek je myslím zjevné, že před sebou máme nebývale rozsáhlou a komplexní magisterskou práci, se kterou se nesetkáváme každý den. Nejen v Polsku, ale i v našem prostředí je to velmi pádný příspěvek k diskusi o potřebě sjednocení vizuálního stylu jednotlivých státních úřadů. Byl bych nesmírně rád, kdyby přibývalo podobných projektů, které ukazují, že je možné — a především účelné — zabývat se problematikou sjednocení vizuálního stylu státního aparátu.

Heraldika pro 21. století?

I když asi nejsem velkým přívržencem heraldiky, právě v oblasti státní správy má svou nezpochybnitelnou tradici, na kterou je možné efektivně navázat. Aktualizovaná, zjednodušená, různým aplikacím lépe přizpůsobená heraldická kresba může i v dnešní době velmi dobře fungovat jako dostatečně reprezentativní vizuální prvek, který se stane organickou součástí promyšleného vizuálního stylu. Ukazuje možný způsob, jak moderní grafický design může zlepšit úroveň komunikace instituce s veřejností. S úctou k tradici, ale s ohledem na proměnu doby a nové nároky, které jako společnost klademe na prostředí, ve kterém se pohybujeme.

Kompletní PDF dokument si můžete prohlédnout na publikačním serveru ISSUU

Kniha obsahuje ukázky základů tvorby písma, slovenskou terminologii písma a fotky z workshopů, které na VŠVU vedli přední typografové z celé Evropy. Na závěr letošní konference Kupé v Žilině publikaci představil jeden z jejich duchovních otců Palo Bálik. Zájemci si pro StarType mohou přijít na katedru vizuální komunikace VŠVU v Bratislavě.

Věřím, že hlad po nové publikaci bude mezi mladými adepty typografického řemesla veliký. Vždyť uplynulo již třicet let od chvíle, kdy v tehdejším Československu vyšel šestijazyčný (mj. i v holandštině) Slovník tiskařské terminologie. Vedle většiny polygrafických výrazů obsahoval také základní typografické výrazy. Dodnes se občas tu a tam objeví v antikvariátech nebo ve zrušených tiskárnách. Neobsahuje však výrazy, které se narodily s příchodem digitálních technologií a díky americkému původu většiny grafického software existují pouze v tomto jazyce. Palo Bálik, Jáno Šicko a řada dalších jejich spolutvůrců byli nuceni nachvíli stát se jazykovými „designéry“ a pro slovenštinu vymyslet nové slovo adekvátní k původnímu anglickému vzoru. Podobný problém před nedávnem řešil Jacek Mrowczyk v Polsku a svůj doktorský projekt nazval Niewielki słownik typograficzny. Mrowczykova práce je především slovníkem, kdežto StarType otevírá mnohem širší náruč také zájemcům o vysvětlení, jak se vlastně dnes písmo dělá, a také představuje (i s autorskými komentáři) písma dvou mladých slovenských tvůrců Michala Tornaye a Jána Filípka. Palo Bálik se v Žilině přiznal, že to ještě není zdaleka všechno, a že slovník časem vyjde v mnohem košatější verzi. Věřím, že publikace bude fungovat jako startovací rozbuška pro iniciaci nových tvůrců písma a autorům knihy StarType přeji mnoho úspěchů v další práci na poli misionářů typografického řemesla.

Příliš žluťoučký kůň

Byl to shodou okolností úplně první plakát, na který jsem náhodou pohlédl během vernisáže — úvodní panel k sekci věnované íránským plakátům. A pěkně ve mně hrklo. Nejenže pangram je vysázený zleva doprava, ale hlavně není perský, ale arabský! Perská varianta arabského písma má navíc čtyři znaky. Peršané sice používají arabské písmo, jenže jejich jazyk — perština či fársí — je indoevropský jazyk, který je s arabštinou asi tak stejně příbuzný jako čeština. Chyba je poznat na první pohled: jednotlivá písmena nejsou vzájemně spojená.

Autor zřejmě na wikipedii nenašel perský pangram, tak prostě použil arabský:  نص حكيم له سر قاطع وذو شأن عظيم مكتوب على ثوب أخضر ومغلف بجلد أزرق. a zapomněl, že InDesign se bez speciální úpravy k písmům psaným zprava doleva chová dost macešsky.

Až příště najdeme na výstavě plakátů v Asii nebo na Blízkém východě místo češtiny třeba angličtinu, nesmíme se divit. Latinka jako latinka.

Aktualizace (14. 10. 2010): Pozorná nám čtenářka poslala fotografii, na které je text tentokrát v perštině a korektně zprava doleva. Oceňujeme ochotu organizátorů napravit chybu a za perské designéry děkujeme.

ČD Lounge, ČD Lounge, B1, B1, B2, B2, →, →

V posledních letech se některé železniční stanice oblékají do nového a slušivého kabátu. Orientační systém, který navrhlo studio Najbrt, můžeme vidět např. na nádraží Praha-Holešovice a nedávno se přidalo i právě rekonstruované hlavní nádraží v Praze. Elegantní a přehledné modré cedule s texty sázenými ze speciálního písma ČD Fedra ale zřejmě nějakému vykukovi na nádraží nestačí, a tak je na mnoha místech doplňují jakési amatérské cedule s více či méně shodným obsahem, ale se zprasenou typografií z Arialu a žlutými šipkami. Zřejmě je nějakej trouba přesvědčenej, že jedině on ví, jak se orientační systém dělá. Ach jo.

Berlínský apendix

Na další příklad arabštiny psané zleva doprava jsem narazil loni na podzim v Berlíně na Friedrichstraße. Je na čase, aby s podporou arabština v Adobe něco udělali. A zdaleka nejen arabštiny, ale i hebrejštiny a dalších typů písma, kvůli kterým jsou nutné speciální ME verze Creative Suite.

Řada směnáren nebo turistických podniků v České republice nabízí informace pro návštěvníky v jazycích, o kterých se domnívá, že představují angličtinu, němčinu nebo italštinu. Někdy si rád krátím dlouhou chvíli čtením překladů na jídelních lístcích a je mi nebohých cizinců líto. Anglicky mluvící turista si u nás musí připadat jako my v čínské restauranci, kde nabízejí „cínska nulová polivka“.

Texty v latince by ale takový problém představovat nemusely, úskalí začíná při reprodukci jazyků, které se píší zprava doleva. České programy na zpracování textu mají s podobnými texty potíže, neboť se při reprodukci „rozsypou“ často dost nečekaným způsobem.

V neděli jsem v knihkupectví Luxor natrefil na tuto vypečenou mapu Saúdské Arábie. Arabský text je reprodukován naprosto nesmyslným způsobem. Nejen že jednotlivé znaky nejsou spojené (použity jsou verze liter stojící samostatně), ale navíc jsou reprodukovány zrcadlově obráceně! Text by měl správně být المملكة العربية السعودية, ale je otázka, jestli se korektně zobrazí na vašem počítači…

Další vtipný příklad arabského písma mě udeřil do očí dnes ráno v kavárně. Na obálce časopisu H.O.M.i.E. se opět text rozpadl na jednotlivá samostatně stojící písmena, ale aspoň není zrcadlově obráceně. Ať už chtěli autoři napsat cokoli, perština či fársí to není ani náhodou. Při pokusu přeložit „vítejte doma“ pomocí online překladače od Googlu se mi navíc zdá, že literám nechybí jen vzájemné propojení, ale že se i trochu přeházely. Soudě podle popisky si v tomto časopisu s typografií hlavu moc nelámou.

Podstatou nové instalace jsou novinové titulky z deníků The Guardian, New York Times, Liberation a dalších. Autoři z nich vytvořili prostorové nápisy, pomalovali je fluorescenční barvou a umístili na fasádu. Díky tomuto netradičnímu materiálu vypadají nápisy v každou denní či noční dobu jinak a připomínají nám plynutí času.

Škoda, že je Porto tak daleko…

Na stránkách R2 najdete také odkaz na galerii fotografií zachycujících nejen fasádu z mnoha různých úhlů, ale i proces instalace.