Kniha Gavina Ambrose a Paula Harrise je především určena studentům, samoukům nebo lidem z jiných profesí, kteří si chtějí osvojit základní principy práce s typografií. Vydavatel na zadní straně obálky sice uvádí, že kniha je určena i zkušeným designérům, obávám se však, že těm mnoho nového nesdělí.

Kniha je rozdělena do šesti kapitol: Pohled na písmo poskytuje základní informace o tom co to vlastně písmo je a poučuje o klíčové typografické terminologii. Druhá kapitola Klasifikace písem nabízí čtenáři přehled základních kategorií a vysvětluje, k čemu se hodí a jaké jsou klady a zápory jednotlivých typů písma. Třetí kapitola Sazba textu shrnuje základní pravidla hladké sazby, zabývá se hierarchií informací na stránce i speciálními znaky. Vzhledem k tomu, že nebylo technologicky možné doplnit tuto kapitolu o specificky české aspekty hladké sazby (např. problematika jednoznakových předložek, vdov a parchantů či akcentů) je třeba se na tuto část dívat spíše jako na úvod do problému než na celkový přehled. Český vydavatel byl totiž omezen tím, že veškeré adaptace musely probíhat jen v černém plátu, nebylo tak možné měnit ukázky či počet stran.

Čtvrtá kapitola se jmenuje Vytváření písem, ale jde spíše o ukázky originálních prací, kde hlavní roli hraje nápis složený z individuálně navržených liter, než o tvorbu písem nových. Alespoň stručná zmínka o tom, v jakých aplikacích se písmo navrhuje nebo o formátech fontů v knize překvapivě postrádám. V páté kapitole Realizace písma se čtenář seznámí s ukázkami písma provedeného nejrůznějšími technologickými postupy (ražbou, knihtiskem, výsekem) na rozmanité materiály (dřevo, karton, pauzák). Poslední kapitola Písmo v praxi letmo nastiňuje, jak nezměrný je svět písma a kde všude ještě písmo hraje důležitou roli, ať už jde o chodník v britském městě nebo běžící LED nápisy.

Trochu mě zklamalo, že otištěné ukázky pocházejí výlučně od anglosaských grafických studií. Podobně zaměřené publikace o typografii od Timothy Samary vždy obsahují příklady z celého světa, a to včetně zemí, kde se nepíše latinkou. Výběr písem, která zastupují jednotlivé klasifikační kategorie, mi přijde poněkud nahodilý a z didaktického hlediska ne zcela přesvědčivý. Zcela postrádám písmovou tvorbu posledních deseti let, v knize např. nenajdeme žádné slavné písmo od FontFontu s výjimkou Mety. Chápu, že kniha vyšla před pěti lety, ale už v té době byly na trhu některé typografické stálice, jako Scala, Fedra nebo Dax. Nechápu, proč je na některých místech knihy v příkladech uveden plagiát Swiss místo originální Helvetiky. Také jsem v knize narazil na několik drobných chyb a překlepů, některé z nich ale padají na vrub původním autorům.

Je patrné, že autoři se dobře orientují ve světě grafického designu, mají dobrý přehled o tom, jak se s písmem dá tvůrčím způsobem pracovat, citlivě vnímají trendy v oboru. Nemohu se však zbavit dojmu, že písmo jako takové jim je trochu cizí.

Gavin Ambrose, Paul Harris: Grafický design – typografie. Kniha vyšla v rámci řady Základy designu, kterou vydává Computer Press, a. s. Přeložil Pavel Kočička. Publikace má formát 16 × 23 cm, 176 barevných stran tištěných na matný křídový papír a brožovanou vazbu. ISBN 978–80-251‑2967-8, cena kolem 400 Kč.

I když byly rozhovory v podobě  newsletterů rozesílány na téměř tři čtvrtě milionu emailových adres (a nová interview stále přibývají), až knižní podoba jim dává patřičnou vážnost. Už proto, že prohlížet si detaily tiskového písma na monitorech je – zatím – nemožné.

Po krátké předmluvě Jana Middendorpa následuje 180 stran s 26 rozhovory doplněnými bohatým obrazovým materiálem: nejen ukázky písem, ale i reprodukce inspiračních zdrojů či příklady realizovaných prací. Otázky se samozřejmě týkají hlavně tvorby písma, ale občas se dotknou i osobnějších témat. Kniha nám tak poskytuje pozoruhodný vhled do duší typografů. Můžeme sledovat, jak se u nich projevuje společná vášeň pro písmo, ale i to, jak se liší v konkrétním přístupu k navrhování abeced. Ve svazku označeném jako I. díl – lze tedy očekávat pokračování – o svých písmech hovoří David Berlow, Jean François Porchez, Veronika Burian & José Scaglione, Jos Buivenga, Alejandro Paul, Mark Simonson, Dino dos Santos, Christian Schwartz, František Štorm, Tomáš Brousil a hoši z Underware.

Když jsem před časem knihu vybalil z poštovní obálky, překvapila mě její velikost, podvědomě a podle ukázek na webu jsem očekával knihu menší. Na druhou stranu formát knihy alespoň nabízí dostatek prostoru pro ilustrace; každopádně nečekejte publikaci, již si budete moci číst cestou do práce v dopravním prostředku. Na první pohled mě potěšila elegantní obálka, kterou zdobí desítky nejrůznějších variant symbolu & vytištěných parciálním lakem na černé ploše. Jakmile jsem však knihu otevřel, doslova ve mně hrklo. Stránky působí těžkým, zaplněným dojmem – jako reklamní letáky. Zdá se mi, že každý element grafické úpravy byl předimenzován, textové písmo Auto ve zvolené velikosti mě vůbec nevybízí ke čtení. Nemůžu se zbavit dojmu, že použité výtvarné řešení, jenž stojí v ostrém protikladu k čtivému textu Jana Middendorpa, této obsahem mimořádné knize ubližuje.

Jan Middendorp: Creative Characters. Obálka a koncept grafické úpravy Nick Sherman, rozměr 21, 5 × 28 cm, 192 plnobarevných stran, flexovazba, ISBN: 978–90-6369–224-7.

Autoři třetí číslo s tématem „zadarmo“ charakterizují slovy: Třetí číslo Komfortu je venku. Se svatou obálkou a kacířským obsahem doručujeme tipy i reflexe pro urbanistický lovce a sběrače. Čekejte dizajn za byt a stravu, nábytek od smeťáku, PET art, domácí kérky i fotky pořízené uchem jehly a to všechno na o třetinu větším počtu stránek. Máme víc stran, téma zadarmo, ale znáte to, zadarmo není nic.

Každé číslo má svou charakteristickou barevnost a titulkový font. Ten grafici Olga Benešová a Radek Sidun zásadně vybírají z pomyslné škatulky „font, který bych nikdy nepoužil“. V jejich úpravě ale i ty nejobyčejnější nebo ošklivé fonty získávají nečekaný půvab. Třetí Komfort tak představuje Arial Black nakloněný doleva o 12°.

Raději předám slovo autorům…

Pavel Turek (editor):

Proč si něco kupovat je z mýho šetřílkovskýho pohledu dost surová otázka, protože kdybych ji uplatňoval důsledně, tak skončím jen u rohlíků, piva a fazolí. Nicméně chápu, že smyslem je vyzdvihnout, co je na Komfortu jedinečný. Je to zřejmě jediný český časopis, který je koncipovaný jako výstava. Proto možná mate všechny, kdo jsou zvyklí brát tištěné médium jako zdroj informací. Nic takovýho. Žánr Komfortu je výstavní síň s půlroční periodicitou, která se vejde do kabelky.

Olga Benešová (design):

Protože to je komfort, který si můžete dovolit. Je to něco, co nepotřebujete, ale tak trochu chcete. Komfort je úplně jiný než všechny časopisy, co u nás vychází. Je to prostor pro všechny, co nejsou spokojeni s tím, na jaké časopisy naráží u stánků. Možná nepůsobí na první prolistování tak atraktivně, ale při pozorném prohlížení stránku po stránce budete znovu a znovu nacházet věci, které jste přehlédli, věci, díky kterým je tak výjimečný.

Radek Sidun (design):

Protože tak může vidět práce frajerů z Česko-Slovenska. A zjistit, jak vypadá tvůrčí přetlak autorů, kteří stále nevzdali snahu něco dělat z jiných než komerčních důvodů.

Johana Ziková (členka redakčního kruhu, ilustrátorka):

Komfort mag je časopis pro čtenáře, kteří hledají nejen vizuálně zajímavé a inspirující médium. Komfort vybízí, jak etablované autory, tak i začínající umělce k projevu na dané téma. Díky tomu vzniká soubor vibrujících příspěvků ušitý Komfortu na míru. Po přečtení Komfortu budete mít chuť tvořit, cestovat a překonávat své hranice.

Jiří Karásek (člen redakčního kruhu, designér):

Protože komfort nečeká na to, co se kde posbírá a dohromady poslepuje v jeden časák, ale pečlivě a dlouho vybírá pro svoje téma nejvhodnější autory z nejširšího okruhu. Komfort Mag se nemusí zabývat tím, čím všechny ostatní časopisy proto, protože musí a patří do jedný škatule. Komfort nikam nepatří, protože by se pro něj s každým jeho novým číslem musela vytvořit nová škatule.

O ostatních číslech Komfortu se dočtete na www.komfortmag.cz nebo na profilové stránce na Facebooku. A jak se Komfort líbí vám? Přesvědčili vás autoři a koupíte si výtisk? Může se podobné médium uchytit na českém trhu?

Knihy mají společné, že jsem pod nimi podepsán jako odborný korektor, přičemž jednu se mi povedlo zachránit po mizerném překladu. Na prodeji knih nejsem nijak zainternesovaný, korektury se bohužel platí od stránky, proto snad nebudete tuto upoutávku brát jako reklamu.

Kniha Layout s podtitulem Velký průvodce grafickou úpravou od Gavina Ambrose a Paula Harrise pro mě byla příjemným překvapením. Autoři nepapouškují obvyklé fráze a nepoužívají dokola stále stejné příklady, které najdete i v jiných knihách na toto téma. Naopak jdou často za rámec toho, co od takové publikace čekáte. Kniha například obsahuje například spoustu historických příkladů, analogie z jiných odvětví nebo příklady historických směrů.

V praktické části obsahuje základní informace o tom, jak vytvářet webové stránky, venkovní média, noviny nebo časopisy. Tato část je pravda tradičně poměrně stručná, ale jako celek uvádějící do problematiky tvorby layoutu je osvěžující. (Na vhodný překlad slova layout, který by se dal používat univerzálně ve všech významech, jsem nepřišel, ale myslím, že už je natolik zavedený, že není třeba hledat alternativy.)

Druhou zajímavou knihou jsou Dějiny reklamy od Stéphane Pincasové a Marca Loiseau, jejíž českou verzi připravilo vydavatelství Slovart. Název je lehce zavádějící, protože nejde o skutečné dějiny reklamy, ale o vývoji reklamy, kterou zpracovala reklamní skupina Publicis (u nás jsou její součástí například Leo Burnet nebo Saatchi & Saatchi). Ale kupodivu tento fakt ničemu nevadí, protože u začátků reklamního průmyslu stála také firma N. W. Ayer & Son, která se později začlenila do DMB&B a ta je zase přes MacManus Group součástí Publicis Groupe.

Kniha se věnuje všem charakteristickým obdobím reklamy, od doby průkopníků, přes zkušební dobu let 1921–1940, válečnou a poválečnou reklamu až do současnosti. Na praktických příkladech se ukazuje posun vnímání reklamy od rádce spotřebitele po dnešní propagaci projektů spojenou často s osobnostmi nebo důrazem na sociální problematiku.

Každá z knih je trochu z jiného soudku, ale obě mají své místo v knihovničce grafického designéra. Kromě nich můžu ještě doporučit Co je branding? (ano, opět jsem dělal korekturu), kde jsou praktické příklady tvorby značky, či spíše brandu (bohužel, tady připouštím, že vhodné české slovo prostě není). A pokud vše půjde dobře, na jaro připravuje Slovart další knihu Graphic Design for NonDesigners, tentokrát v mém překladu.

Mám velkou radost, že se mi podařilo připravit knihu, která mapuje pozoruhodné revoluční plakáty z konce roku 1989, a najít pro ni vydavatele. Více o knize prozradí text ze zadní strany obálky:

Kniha Plakáty sametové revoluce připomíná 20. výročí událostí, které vedly k pádu komunistického režimu v Československu. Plakáty a letáky, jež visely snad na všech nárožích a dalších důležitých místech českých měst, tvořily nedílnou kulisu revolučních dní. Většina z nich byla ručně kreslená nebo malovaná, nicméně již několik dní po 17. listopadu byla pololegálně vytištěna řada plakátů ve velkých nákladech, ať už technologií ofsetu nebo sítotisku. Některé z nich dělali anonymní tvůrci, jiné zkušení výtvarníci; za všechny jmenujme Aleše Najbrta, Michala Cihláře, Pavla Šťastného, Rostislava Vaňka, Ivana Krále nebo Františka Skálu.

Publikace obsahuje reprodukce čtyřiceti sedmi plakátů, okolnosti vzniku plakátů zachycují rozhovory se třinácti autory plakátů, kontext dodávají zasvěcené eseje teoretičky designu Ivy Knobloch a historika Jiřího Suka. Atmosféru listopadu a prosince 1989 připomínají snímky čtyř významných českých fotografů Tomkiho Němce, Karla Cudlína, Miloše Fikejze a Pavla Štechy, které zachycující proměnu šedých českých měst na obrovské pestré plakátovací plochy.

Knihu sestavil grafický designér Filip Blažek, který plakáty osobně shromáždil na konci roku 1989, kdy jako student pomáhal v pražské výstavní síni Mánes, která se přes noc stala jedním z několika neformálních center odporu vůči totalitnímu režimu.

Slavnostní přípitek (Michael Kocáb, Lucie Wittlichová, Filip Blažek a Jiří Suk)

19. listopadu byla kniha pokřtěna ve Strakově akademii. Úvodní slovo pronesl ministr Michael Kocáb. Křtu se kromě mnoha dalších hostů zúčastnili také autoři plakátů – Pavel Beneš, Michal Cihlář, Pavel Hrach, Pavel Hořejší, Ivan Král, František Skála, Joska Skalník, Pavel Šťastný, Rostislav Vaněk, Jiří Votruba, Roman Werner, autoři textů Jiří Suk, Aleš Brotánek a Filip Blažek a tři fotografové, jejichž snímky publikaci uvozují: Karel Cudlín, Miloš Fikejz a Tomki Němec. Zúčastnil se také vydavatel Pavel Dvořák z Nakladatelství XYZ nebo Jaroslav Hutka, který zazpíval několik písní.

Setkání autorů plakátů vyvolalo mnoho zajímavých vzpomínek na dobu před 20 lety. Výtvarníci nostalgicky diskutovali o dobových tiskových možnostech, připomněli si peripetie s tiskem plakátů a snažili se také doplnit chybějící autory některých plakátů.

V knize omylem vypadlo jméno autora plakátu Svobodné volby, panu Václavu Ševčíkovi se velmi omlouvám. Podařilo se zjistit i autory fotografií Václava Havla, kterými pravděpodobně jsou Dušan Šimánek (na plakátu Pavla Šťastného) a Anna Fárová (na barevném plakátku Havel na Hrad). Pokud si vybavíte další autory, budu velmi rád — přehled plakátů najdete na www.designiq.cz/1989, kam budu aktualizované údaje postupně doplňovat.

Publikace Plakáty sametové revoluce má 144 barevných stran, formát 21 × 21 cm a je vydána v českoanglickém provedení v pražském nakladatelství XYZ. Tištěna je barevně na ofsetový papír, svázána je tzv. flexovazbou a na obálce je parciální lak. Koupíte ji v kamenných i internetových knihkupectvích, doporučená cena je 249 Kč.