Grafický design

Proč nepohrdám grafickým designem!

Tento článek reaguje na první část textu Filipa Blažka na Typo.cz, kde se jeho autor vyjadřuje k tristní úrovni běžné grafické produkce a odborného školství u nás a rozebírá důvody tohoto stavu.

Předně, jsem pro diskuzi na takové téma, protože může konečně do debaty v našem oboru přinést něco jiného, než do nekonečna omílané diskuze o líbivosti a hodnotě, nebo (ne)hodnotě různých značek a logotypů, které v souladu s logikou a větším rozpětím konzumní kultury v 21. století vznikají přirozeně tak, jak se rozvíjí a bohatne i náš korporátní sektor. To nezměníme!

Když se totiž podíváme na dějiny grafického designu v oblasti vizuální a firemní komunikace v druhé polovině 20. století, můžeme čitelně identifikovat opakující se periody vzepjetí ke kvalitativnímu posunu v teoretické i praktické rovině v jednotlivých zemích podle toho, jak rostlo bohatství hospodářství těchto zemí. Nejdřív to bylo v 50. letech v USA, poté v 70. až 80. letech v západní Evropě a Japonsku, posléze na přelomu století i u nás. Prvotní rozmach a nadšení ale vždycky poté převálcovala konzumní vlna úpadku a přehlcenosti, která spolehlivě rozmělnila hranice mezi kvalitou a nekvalitou v nadprodukci, jež byla a je stejně nevyhnutelná, jako jsou opakující se cykly ekonomických krizí. Ta od sebe dělí léta hubená a léta bohatá. Je tedy dle mého naivní se domnívat, že by zrovna grafický design, který je obecně naší veřejností vnímán spíše jako specifická profese pro vybrané specialisty (jež si ale zároveň může zkusit každý :-), měl takovou moc, že by ovlivnil vnímání a rozvoj celé vizuální kultury dneška. Nesporně k ní ale přispívá. A v tom je to důležité…

Mám určité zahraniční zkušenosti a vím, že Filip Blažek má rovněž dobrý rozhled a kontakty s kolegy ze zahraničí a proto mě dost udivuje jeho názor, že čeští designéři nemají potřebný rozhled. Možná ho měli menší na počátku 90. let, kdy se zdroje poznání a kontaktů mezi všemi generacemi po revoluci teprve rozvíjely, ale dnes je přeci situace úplně jiná! V porovnání se zahraničím, nejsou dnes naši studenti grafického designu a typografie o nic víc horší než studenti na newyorském Pratt Institute v Brooklynu, londýnské LCC, nebo stuttgartské Merz Academy. Z osobní zkušenosti bych i řekl, že v kvalitativní rovině jsou možná i lepší, ale v zaujetí a snaze se co nejdřív prosadit, ano tam třeba mají zatím větší rezervy, než jejich zahraniční soukmenovci. Za posledních 8 let, co učím na pražské VŠUP a měl jsem možnost poznat blíže i práci studentů v Ústí, Plzni, Brně, nebo Zlíně nesouhlasím rovněž s dost radikálním hodnocením absolventů těchto škol, jako poloamatérů, které škola na jejich profesi dostatečně nepřipravila. Navíc třeba v těchto školách se studentům věnují pravidelně i externě osobnosti, které v našem oboru prokazatelně dosáhly z hlediska kvality práce a výsledků ty nejvyšší mety a uznání nejen u nás, ale i v zahraničí. A v jednom s Filipem souhlasím …za mizivý žold. Proč to tedy všichni dělají? Kdo by je tedy měl vyměnit, aby to celé nějak víc změnil a dosáhl takové revoluční změny, že už si „nikdo z klientů nebude dělat grafický design radši sám“? Taková idea je mimochodem zcestná a v Holandsku, kde grafický design má daleko vyšší míru společenského respektu, než u nás, mají k tomu hezké rčení, které je zákonem pro vztah designér – klient téměř v každém profesionálním studiu: „Our clinets are the best designers!“ Možná bychom tedy měli věnovat více energie pochopení zadání našich klientů a více je vtáhnout do hry a procesu práce na každé zakázce, než jim jen vnucovat naše vidění světa. I když nepopírám, že je z hlediska kvality určitě správné. Design je pro svou užitnou hodnotu daleko více závislejší na kompromisu s klientem a respektu k jeho potřebě. Čím víc je tento kompromis vyladěn designérem směrem ke kvalitativnímu řešení, tím lepší design to je. Je to dost o důvěře, mezi těmi dvěma. Pokud není, nebo je slabá, design je průměrný, nebo se třeba vůbec nekoná! Jak na to se ale nikdo nenaučí ve škole, nýbrž v každodenní praxi a hlavně pokud k „osvětě“ v tomto pohledu má přispět mezioborová diskuze, pak to rozhodně není momentálně převažující typ debaty „líbí, nelíbí, za kolik a za tolik, to bych sám udělal líp“. A co mi to vlastně připomíná? Takže změňme hlavně typ diskuze na školách a v odborné rovině a tím můžeme leccos změnit!

Výměna generací v našem oboru je myslím na daleko lepším stupni přirozené evoluce, než v jiných výtvarných a komunikačních oborech u nás. Stejně jako pro většinu mých generačních kolegů je pro mne přirozené věnovat pozornost novým a mladším talentům, podobně jako nám se věnovala generace našich starších kolegů, kteří tvořili páteř oboru v druhé polovině 20. století a kterých si vážím.

Nízké ceny, bleskurychlé termíny, nebo kvalita či nekvalita práce nejsou přeci dány neschopnostmi odborných škol tyto fenomény doby mnoha profesí správně pojmenovat a vymýtit z hlav studentů, nýbrž naší vlastní každodenní situací a odpovědností za úroveň individuální práce a vztahem s klientem, pro kterého naši práci děláme. Jestli se něco málo na školách učí, pak je to spíš praktická výuka prezentace a schopnosti si práci náležitě zorganizovat. Vnímat potřeby svého klienta a přetvořit je do svébytného grafického výkonu, přesvědčit jej o správnosti takového řešení. Tyhle dovednosti daleko více rozhodují o výsledku. K jejich získání je třeba získat zkušenosti a zformovat svojí osobnost postupně a k té je třeba udělat mnoho omylů, které možná přinesou i nekvalitu a rozčarování. A tam je třeba možná ta šedá zóna, o které Filip píše, trochu nutná, aby se konal nějaký kvalitativní vývoj. Někdo se pak třeba zastaví a jde dělat něco jiného, ti kteří pokračují pak mohou změnit a mění hodně. A není jich málo, na malou Českou republiku. O tom jsem přesvědčený.

Není, ani málo toho, co bylo ve prospěch oboru grafického designu a typografie za posledních dvacet let uděláno. Odborné časopisy, výstavy u nás a v zahraničí, katalogy, weby, Bienále Brno, téměř kompletní změna vizuální komunikace většiny velkých firem, v řadě případů ceněná za kvalitu, mezinárodní poroty a návštěvy, nepoměrný rozdíl mezi podmínkami organizace veřejných soutěží pro státní instituce v porovnání s první polovinou 90. let, velký posun v kvalitě knižní produkce, interaktivních aplikací, typo motion designu, světově uznávaná kvalita typografických písem. Tady rozhodně nevidím nějakou zahleděnost celé jedné generace designérů jen do svého světa. Naopak, v úzké propojenosti a sounáležitosti s těmi zkušenějšími a staršími všechny ty projekty a aktivity za posledních 20 let konala ve prospěch oboru a společenskou osvětu. A ta další mladší právě nastupuje a ten děj jde dál… Ano, může tady být víc odborných publikací, může tady být víc odborných konferencí, můžeme mít svojí designérskou televizi, speciální weby, obchody a profesionální odbory. V tom s Filipem rozhodně souhlasím. Ale co nám v tom teda brání? A má se to nějak centrálně organizovat v nějaké unii, nebo typo design klubu, či někde jinde?

Nechci se pouštět do rozboru oblasti Corporate Designu u nás, o které se píše v článku dále. Nakonec těmto a dalším tématům se chci věnovat podrobněji na novém serveru ‚designreader‘, který se už brzy rozjede a taky na svém aktuálním novém webu s internetovým časopisem, na kterém teď se svými kolegy intenzivně pracuji. K hodnocení návrhů nepovedených značek pro pražskou ZOO však možná jen krátké osobní prohlášení. Myslím, že není náhodou, že se veřejné soutěže na nové logo nezúčastnil mnohý ze známějších, či zkušenějších grafických designérů. Stejně jako já, totiž možná s tou soutěži mají problém v etické rovině. Proč se účastnit soutěže, která je zorganizována proto, aby vyřešila problém instituce, která prohrála soudní spor proto, že hrubě zneužila autorská práva našeho kolegy Michala Cihláře? Tak proč mít nové logo? Protože je to asi jednodušší pro nové vedení, než rehabilitovat, náležitě ocenit původního autora a dojít s ním k nové formě spolupráce i třeba bez loga. Tady naprosto souhlasím s Filipem, že se jedná v podstatě o nadčasový vizuální styl, jehož základním principem není kmenová identita založená na aplikacích jedné značky, nýbrž na výtvarném stylu autora, jehož práce si získala mezinárodní uznání. Pokusil se o to vůbec někdo? Proběhla v tomto ohledu nějaká serióznější odborná debata? Místo toho zase zabředneme do mnohočetné debaty o diletantství, nekvalitě a rozboru různorodých značek, z nichž ani jedna svému dobrému účelu neposlouží.

A takovou diskuzí možná opravdu pohrdám, ale rozhodně ne grafickým designem.

1. 3. 2011 Alan Záruba
Sdílet na Twitter   Sdílet na Facebook   Sdílet na Del.icio.us

Komentáře (19)

Pane Zárubo, asi nemám dost osobních zkušeností, abych se s Vámi pouštěl do polemiky v mnoha oblastech, které jste načal. Ale mám pocit, že jste velký optimista a že Vaše vidění českého designu je trochu zkreslené pražskou optikou. V Praze je oproti zbytku republiky relativně vysoká koncentrace schopných lidí. Matadorů, absolventů i studentů. A v takovém prostředí je možná snadné podlehnout dojmu, že úroveň designu u nás je dobrá nebo dostatečná. Vy sice zmiňujete, že máte zkušenost i z jiných českých škol, ale asi jste na žádné z nich nebyl dost dlouho, abyste viděl, že poměry na mnoha z nich nejsou nejrůžovější.

Jsem ten poslední, kdo by čekal, že ho nějaká škola chytí za ručičku a dovede na stupně vítězů. Ale někdy je zkrátka zarážející, kdo všechno na těch středních a vysokých školách učí (a jak). Jistě, řada studentů i absolventů VŠUP nebo z FaVU je na takové úrovni, za kterou se rozhodně nemusíme stydět. Ale to jsou ročně pouze jednotlivci, vedle nichž naše školství vyprodukuje zástupy lidí, kteří z oboru buď zběhnou, nebo se po zaučení uchytí jako trochu lepší obsluha počítače. Nedivím se klientům, že ke grafickým studiím mají nedůvěru. Protože schopnosti, zkušenosti a rozhled v oboru nejsou samozřejmostí.

A to vlastně vůbec nemluvím o lidech, kteří se k oboru dostali proto, že trpí neodbytým a zhusta nepodloženám přesvědčením o vlastní genialitě. Nevybraná loga ze soutěže pražské zoo jsou velmi dobrým argumentem pro tvrzení, že průměr u nás (nikoliv špička) je tragické povahy.

Martin Pecina martin.typomil.com
1. 3. 2011, 23:50

Alane, v zásadě se vším co jsi napsal souhlasím, a sdílím i tvůj dle Martina optimistický pohled, ačkoliv bych ho tak nenazval.

Moje idealistická představa by byla, aby se nikdo z grafických designérů této soutěže nezúčastnil, ať už z etických důvodů o kterých píšeš ty, tak i z důvodů celkově nevhodně nastavené soutěže.
Samozřejmě, že jsem na jednu stranu rád, že byli do soutěže zaslány i kvalitní návrhy, jenž mohli ten samotný výběr ulehčit a napomoct k zvolení důstojného nástupce Cihlářova stylu. Na druhou stranu to ale nechápu. Je to přistoupení odborníků, designérů, na něco co je za hranicí etiky. My sami si takto ten obor devalvujeme. Ne naši klienti. Klient vždy bude chtít zakázku za co nejméně peněz a v co nejrychlejším čase. V tomhle aspektu naprosto souhlasím s Alanem. Nevnímám klienty jako ty špatné. Klient navíc nemusí být znalý našeho oboru, a je bláhovost to po něm chtít. Osvěta jako taková směrem ke klientům podle mě nikdy nebude plně fungovat, ačkoliv sem přesvědčen, že i přesto má smysl takovou osvětu šířit. Ale spoléhat se na ní nelze. Mě právě nejvíce vadí, když lidé z našeho oboru na klienty nadávají (a přiznávám že to občas dělám asi taky).

Osobně si navíc myslím, že zapojení klienta do procesu je u nás pořád na mizerné úrovni. Nemám tolik zkušeností s cizinou jako Alan, ale z doslechu a toho co jsem měl možnost poznat, mám pocit že se pořád zbytečně od klienta izolujeme. Často praktikuji s klienty něco na způsob workshopů, krátkých tvůrčích seancích, kde z logiky věci, většina těch nejlepších nápadů přichází právě od klientů samotných. Na mě pak už jen zbývá je rozpoznat a vytáhnout ven, a dát jim formu. A je to tak logické. Klient zná lépe než já jeho obchodní model, potřeby, komunikaci. Ale to už jsem odbočil. Prostě místo nadávání na klienty, by je stačilo více poslouchat.

Lukáš Veverka parasite.cz
2. 3. 2011, 01:11

Dobré ráno, předem se omlouvám, že nebudu moci reagovat hned na případné komentáře pod mým článkem, protože mám tak zaplněný program, že to prostě nezvládnu tak dobře, jako většina na Typu normálně diskutujících kolegů. Než odpovím na FCB na nějakou zprávu, tak mi to trvá den, leckdy i déle! A tak mám co zlepšovat, co se týče interakce diskuze z mé strany :-) Nicméně přidávám krátké odpovědi na zveřejněné příspěvky do diskuze:

Martine, děkuji za váš názor. Co se týče optimismu máte samozřejmě pravdu (nakonec jsem si ho dal i do loga svého studia), ale nemyslím si, že by existovala nějaká pražská a nějaká jiná optika vidění designu. Je to sice už klasik a stařec, ale jinak stále svěží myšlením Massimo Vigneli napsal do své poslední knížky: “Design is one.” A v tom má velkou pravdu. Možná záleží na tom, jak tedy nahlížím na design já a jak vy. Zvlášť dnes v době internetu, přeci nelze rozdělovat oblast designu na regionální a nějakou centrální městskou. Já znám opravdu hodně mladších kolegů a kolegyň, kteří z Prahy nejsou, ale tím, že si jdou za svým a mají velký zájem o obor jako takový, prorážejí si svojí cestu, kdekoli. Možná taky oba jinak doceňujeme význam lokálního vizuálního folklóru a hlavně přemíru reklamy ve vizuální komunikaci: na jedné straně zdroj průměru, jak píšete, ale z jiného pohledu dle mého vynikající platforma, kde se dá pořád něco měnit a o něco se pokoušet. A není to tak náhodou na nás? Průměr bude vždycky převažovat nad kvalitou, to je podstata konzumní kultury, ve které žijeme. To mi až tak nevadí. Podstatou je pro mne to, jak ten průměr ovlivnit tím, že našim klientům nabídneme něco lepšího, takže budou chtít víc a to i za větší cenu. To je všude ve světě stejné, je jedno kde jste. Nechme se inspirovat a buďme optimisté. Jak jinak to chcete změnit? A co se týče škol. Opravdu neznám situaci na středních školách, ale ty vysoké jsem za poslední léta navštěvoval dost pravidelně (a ne jen solo přednáškami, nýbrž i pravidelnější výukou a oponenturami diplomek, nebo bakalářských prací). Takže snad nejsem úplně mimo realitu. Je jasné, že vždy a všude bude nějaký odpad a je jasné, že v Dolní Lhotě se bude dělat jiný design a s jinými klienty, než v Praze, ale dnes přeci můžete pracovat třeba na ostrově v Severním moři pro klienty v Americe a pořád to může být zajímavá práce. Já jsem možná víc optimističtější v tom, že se nedívám na prostor pro práci u nás jen ohraničením naší milé vlasti, ale chci ze svého prostředí komunikovat i za horizont.

Pro Luka V.: to jsme se pochopili opravdu dost přesně. Souhlasím, zdravím a pojďme takovou debatu a komunikaci rozvíjet dále. Je k tomu spousta kvalitního materiálu jak v knižní, tak i internetové podobě.

Alan Záruba
2. 3. 2011, 07:15

Je až legrační, jak tu mají všichni na všechno tak jasný a přímo radikální názor. Je totiž mnoho lidí, kteří se pohybují mimo tyhle přímo legrační oficiální struktury. A to je to špatné. Tady nejde o regiony a Prahu. To v době internetu už dávno neplatí. Tady nejde o dobrý a špatný design, ale spíš o to, jestli se autoři pohybují v hlavním proudu, nebo jestli vybočují.
Většina diskutujících se tu odkazuje na soutěž o logo pražské ZOO. Mě se nelíbilo žádné. Co se dá dělat. Cihlář se v nás prostě tak zakořenil, že ho zoo bude nahrazovat velmi těžko. Některé návrhy byly průměrné, některé podprůměrné, ale většina byla naprosto otřesných.
Ale účast na takových soutěžích není otázkou etiky, ale spíš otázkou financí — jak tu pan Záruba píše — všechno je pouze a jen o penězích. Pro velká studia není problémem se zúčastnit. Ale problémem by bylo řešit rozsáhlý manuál, který by se už při takové částce nevyplatil. Nemyslím, že by všichni tak najednou začali operovat s morálkou… Je to báječné alibi.
Ale to je pouze odbočka. Prostě grafiku dělíte na špatné kategorie. Jistě, že je to po přímce dobrá — špatná, ale ta se neshoduje s přímkou Praha — regiony. Je to hloupost si to myslet. Mnohdy jsem se až divil, co všechno se dá považovat za „úžasný design“. Teď se za takový příklad dá považovat logo nějaké skupiny mladých talentů. Je to malé téčko v kruhu. Hezký font, ale ničím vyjímečný a se žádným efektem, nebo lehkou deformací, nebo prostě čímkoli. Písmeno v kroužku. Ale jistě je za tím mnoho hodin práce a probdělých nocí. Ale spíš to byl grafický design ze skupiny lidí, kteří se pohybují v určité profesní, zájmové nebo podobné organizaci a ti si to mezi sebou báječně pochválí a touhle masáží vytvářejí povědomí o dobrém, nebo špatném designu. Tedy tom jejich a tom špatném. Do těchto skupin je možné vstoupit na začátku, nebo vůbec. Povětšinou se velmi rychle uzavřou.
O tom, že existuje hluboký podprůměr o tom není nutné diskutovat.
Otázkou regionů není špatný nebo dobrý design, ale neústupnost klientů, kteří si na začátku svého podnikání nakreslili nějaké infantilní logo a nedokáží se ho po letech zbavit, nedokáží se zbavit pocitu, že to „jejich grafické řešení“ bylo tenkrát prostě dobrý a vyžadují v podstatě ne jiný návrh, ale nějakou lepší mutaci toho co už někde používají. A teď je tu otázka — co dělat? Vzít klienta a prohnat ho velkou debatou a donutit ho k akceptaci nového řešení (a přijít možná o zakázku, protože se najde amatér, který mu okamžitě vyhoví)? Nebo se spokojit s kompromisem a tím pádem vytvořit trochu lepší návrh, který ovšem bude v podvědomí grafika vnímán trochu jako paskvil? Nebo to nevzít a čekat na další zakázku… Ale člověk peníze potřebuje, a v regionech se zakázky od Allianz a České filharmofie a čehokoli podobného, nevyskytují. Takže, v regionech je dobrých grafiků dost, ale nemají takovu svobodu tvorby, protože proti sobě nemají marketingového odborníka, ale starého vlastníka regionální firmy. Nesedí v reklamní agentuře, která mezi ně a zákazníka postaví schopného člověka, který elegantně zmasíruje myšlení klienta za grafika a on má klid na práci. Grafická tvorba v regionech je prostě trochu jinak nastavena. A podle toho občas vypadají výsledky. Myslím, že dobrý grafik o tomhle ví a občas se prostě musí podřídit diktátu toho s peněženkou v ruce. Někdy se objeví firma, která má ve vedení člověka, který prostě řekne: „Jste profesionál, věříme vám, udělejte něco hezkého.“ Ale to se nestává automaticky.
A co se týká grafických škol v regionech – setkal jsme se s pár absolventy nějaké střední školy v okolí Plzně a ti nerozeznali Arial od Helvetiky a dělalo jim problém udělat čáru na papír. A několikrát jsme měl jednání v Plzni v Univerzitní knihovně ZČU – a to se chodí chodbou okolo nástěnek prací studentů z Ústavu umění a designu – a to je tedy něco. Když jsem šel okolo, bylo to jako by mě pořád někdo fackoval. Je vidět, že to ZČU založila, aby to měla a mohla to nabízet. A neudělala to ze zájmu. Na těch stěnách, to je úroveň grafiky, kterou by tam mohl učit i ten nejprůměrnější grafik. Takže grafika není jen otázkou vzdělání. A je tu ještě jedna věc – mnoho lidí, kteří se tímhle oborem živí, jsou velice dobří, ale na nějaké oficiální struktury kašlou, takže je legrační tvrdit, že v regionech je jen průměr.

Jo a grafik, to je ten člověk s rydlem nebo jehlou v ruce, (proto se vám ta Cihlářova práce tolik líbí) a ne s myší a klávesnicí na stole a monitorem před sebou. Má někdo z vás doma lis? Asi těžko.

To jsem se vyčerpal. Teď bude ta hrozná kritika, tak do toho…

Tom Vild tomvild.cz
2. 3. 2011, 19:01

Uvážlivý příspěvek.
(jen drobnosti: Ad grafik x negrafik. Jukněte na definici pojmu třeba ve Slovníku a receptáři malíře-grafika od Rambouska. Ad lis doma. Nemám. Na linoryt-linořez stačí kostice nebo i jen kvalitní lžíce.)

Michal Wein
3. 3. 2011, 10:27

Pár reakcí jen v bodech:

– soutěže jsou obecně špatný model. Ničí dialog (ať už mezi klientem a designerem nebo mezi účastníkem a hodnotitelem). Většinou se to nahrazuje vícečlennou porotou nebo více koly, ale nikdy to nebude oboustranná komunikace, která je k dobrému designu zapotřebí.

- o etické otázce (morální podpora Cihláře) mnoho lidí neví tolik, aby pro ně byla skutečně etická. Profesně prostě nemá smysl hlásit se do takto postavené soutěže. Nikdo rád neplýtvá svým časem.

- příspěvek od Toma Vilda se mi líbí. Stejně jako Lukáš si všímá toho, že s klienty je potřeba spolupracovat. Málokdo to nedělá, jen se na to ve výsledném hodnocení prostě zapomíná. Práce se vysvětluje/hodnotí bez kontextu (historie loga, finance apod.). A jestli nutit nebo ne, to záleží na hmotnosti klienta.

- doufat, že nový klient mě automaticky akceptuje a odsouhlasí všechno co mu ukážu je prostě naivní.

– jak píše Veverka Lukáš výše, klient ví o svém oboru (kontextu) přirozeně více než vy (designer) a tak je potřeba mu naslouchat nebo si udělat pořádné, skutečné rešerše, které vedou k pochopení oboru, problému, … (ne si jen vygooglovat co znamená jméno jeho firmy) Věřím v design „na míru“ a takový prostě bez komunikace a pochopení kontextu nejde. Tohle (veřejné logo) soutěže zabíjí a proto především o ně nemám zájem.

- v jakékoliv skupině vzniká riziko, že se budou všichni poplácavat vzájemně po ramenou. Někdo to úplně ignoruje, někdo tomu zase příliš věří a zase jsou střízliví, kteří si uvědomují co se děje a neopouští kritické myšlení. Nevymlouval bych se na to, ale je to jasně patrný jev.

- lis bych doma rád měl. Pokud o nějakem víte, budu rád když mi dáte vědět.

David Březina davi.cz
3. 3. 2011, 13:57

pro pana Toma Vilda (hlavně pro to, že jste si o to v závěru vašeho příspěvku řekl):
–nakonec je úplně jedno, jestli máte doma lis, jestli jste „členem oficiálních struktur“ nebo „skupin mladých talentů, která si vzájemně pochválí svojí špatnou práci“, jak si stýskáte (osobně z toho cítím spíš mindrák),
–taky je jedno jestli poznáte helvetiku od arialu, a jestli máte „rozsáhlou sbírku fontů“ — jak se prezentujete na svém webu http://www.tomvild.cz/_pdf/portfolio-cv.pdf,
–jestli na vás ve sklepě čeká kybl kyseliny na lepty, máte rydla…
–jestli máte za sebou „přes 500 zakázek“, jestli máte nebo nemáte člověka, který „elegantně zmasíruje myšlení klienta za grafika a on má klid na práci“
–je jedno jestli máte odborné vzdělání či ne (s tím odsudkem plzně bych si dovolil i polemizovat… nemám o té škole asi takový přehled jako vy, ale viděl jsem i pár skvělých věcí od jejich studentů)
–a nakonec i máte pravdu v tom, že nejde o to, jestli jste z regionu nebo z prahy (protože i tady vznikají tuny odporností)…

…abych to zkrátil, nakonec jde jen o to jestli máte trochu talent a snažíte se o své práci přemýšlet hlavou a jestli svoji práci cítíte i srdcem (jo taky se usmívám, že to zní jako fráze), potom je to totiž poznat na výsledcích, které jsou časem lepší a lepší.
A to jsem bohužel z vašich výtvorů vůbec nepoznal, proto mě zaráží, jak můžete psát o průměrných, podprůměrných a většině otřesných prací v soutěži zoo (třeba máte i pravdu, neviděl jsem je všechny), když vaše práce patří možná už do té druhé skupiny (díval jste se i někdy po odevzdání zakázky na vaše loga rodina.cz, svět očima dětí, zámek jemniště…?).Pro mě osobně je to sterilní práce na první signální. Asi vám chybí trocha sebekritického pohledu nebo jste renesanční člověk a rozkročil jste se v oboru moc zeširoka, nevím.

Nepíšu to pro to, abych někoho dehonestoval, ale proto, že si rád čtu na Typu diskuze, kde se dozvím i něco o názorech lidí, jejichž práce se mi líbí a vážím si jí (jako např. právě pánové Blažek, Záruba, Pecina, Veverka, Březina…), nemusím pokaždé souhlasit (jako třeba snaha o nějaké průměrné ceníky prací), ale vždy je to pro mne přínos. Ale dost často mě i nadzvednou reakce lidí, kteří si nevidí na špičku nosu — jako v tomto případě.
Takže nemusím mít doma lis (i když bych ho taky jednou rád), ale nejlíp vám to napsal Michal Wein: …stačí kvalitní lžice.

františek procházka
3. 3. 2011, 15:51

Presně tohle jsem cekal :-)

Škoda, že se nezabýváte tématem příspěvku, ale cupováním mého portfólia. Je to patrně zábavnější…

Tom Vild tomvild.cz
3. 3. 2011, 16:56

Nicméně — podíval jsem se kdo si to vlastně stěžoval na moje pdf. Je to pán, který má ve svých referencích nejčastěji větu: „na základě dodaného designu vytvoření kompletní webové prezentace…“ Tak mě to zase tak nerozrušilo. BTW, tam, kde ta věta není, je jen infantilní cokoli, ale ne grafický design. Viz http://www.autopujcovna-eurocar.cz, nebo http://www.eskoda.cz. Asi proto tu nebyl ten odkaz na vlastní stránky :-)

Tom Vild tomvild.cz
3. 3. 2011, 17:54

Pane Vilde, no dobře, že jste to čekal… cupovat vaše portfolio není zábavnější. Kdybych nečetl vaše „jasné a přímo radikální názory“, nevyjadřoval bych se k němu, ale to už je prostě diskuze v rámci Komentářů…
Pokud máte dojem, že se nezabývám tématem příspěvku, bude to už holt tím, že od komentářů průběhu soutěže pražské zoo, jste se i vy dostal ke komentování „hlavních a vedlejších proudů“, „etice, morálce x finance“, krátce odsoudíte všechny návrhy, potom píšete o jakýchsi uzavřených kruzích v designu, o problému region — praha (nevšiml jste si, že tady s vámi vlastně souhlasím), o rozdílu v komunikaci s poučeným a zabedněným klientem, tepete odborné školství…
..uff, abyste se nakonec dostal k řečnické otázce: „Má někdo z vás doma lis? Asi těžko.“ Takže se nedivte, že jsem se v tom trochu ztratil. Nebo přijmu logiku, že to všechno souvisí se vším.
A potom se nesmíte divit, že se jenom pozastavuju (nebo spíš rozčiluju) nad tím, jak někdo (troufám si tvrdit objektivně) s dost spornou kvalitou své produkce dokáže lehce vynášet soudy ke všemu co jsem zmiňoval výše. Opět použiju vaši první větu: „Je až legrační, jak tu mají všichni na všechno tak jasný a přímo radikální názor.“
Tímto se omlouvám všem, za tohle odbočení, nakonec má pravdu pan Záruba, sklouzlo to k tomu, že: „zase zabředneme do mnohočetné debaty o diletantství, nekvalitě a rozboru různorodých značek…“ A to je jistě k prdu.

františek procházka
3. 3. 2011, 18:24

…teď už se ale opravdu směju pane vilde, za prvé — na vaše pdf jsem si nestěžoval, jen jsem napsal svůj názor. Sice to začíná to připomínat základní školu, ale.. asi jste vygoogloval nějakého procházku, ale na 100pro nejde o mne, nejsem autor toho co jste našel, pokud si chcete navzájem předhazovat důkazy toho, kdo je větší looser, prosím na mail: fratero@email.cz, protože ostatní to asi nebude zajímat.
Taky vás dopředu upozorňuju, že můj obor jsou pokrývačské a výškové práce, taky odkaz na stránky tam nebyl, páč žádné nepotřebuju a než začnete googlovat — procházka je pseudonym :-).

františek procházka
3. 3. 2011, 18:43

takze se clovek nemuze spolehnout uz ani na jmeno…

Tom Vild tomvild.cz
3. 3. 2011, 18:50

jistě, tady snad nejde o jména, ale o názory a argumenty

františek procházka
3. 3. 2011, 20:24

nebo o odvahu si za tim nazorem stat :-)

Tom Vild tomvild.cz
3. 3. 2011, 21:45

ve vašem případě je to skutečně odvaha :-)

františek procházka
3. 3. 2011, 21:55

Alane, moc se mi líbí název Vašeho článku, okouzluje mě to, opravdu. Přál bych si to umět taky napsat, cítit to takhle. Krása. Držím palce! A doufám, že alespoň designreader.org (ani jsem netušil, že jste tam v pozadí taky) bude fungovat a bude fungovat dlouho!

Ondřej Klos
4. 3. 2011, 10:27

Díky za článek. Osobně spíše inklinuji k pohledu Filipa Blažka. Přesto…
(Dále již jen hodně osobní poznámka:)
Musím na druhou stranu přiznat, že mírně optimistický pohled lidí jako je Alan Záruba mi dodává jistou vzpruhu.
Poslední dobou to není jediný „zralý“ muž, který něco pořádného dokázal a vzhledem ke svým zkušenostem by měl nárok na pohled spíše pesimistický, přesto se projevuje klidným a jistým optimismem. Zkušeností poznamenaný optimismus dává naději, že věci nakonec dopadnou lépe, než jak to již delší dobu vypadá, že dopadnou.

Pavel Jílek
4. 3. 2011, 17:19

Děkuji za Váš optimismus. Myslím, že je nutný. Hodnotím velmi kladně celou diskuzi — článek pana Blažka i pana Záruby a myslím si, že jde v podstatě o to, zda jsme založením spíše optimisté nebo pesimisté. Někdy snad dokonce jen o to, jak se ráno probudíme, nebo na co (koho, kde, kdy…) zrovna reagujeme. Realita se dá popsat z různě a je velmi dynamická. Já se dnes přikláním spíše k optimistům, byť uznávám a chápu i argumenty a názory druhé strany. Myslím si totiž, že je nutné v dnešní době vyvažovat tu masmediální skepsi, abychom do ní všichni nezabředli! A tak ještě jednou dík za Vaše články a za celou tuto diskuzi.

Eva Hudečková
10. 3. 2011, 11:19

Zajimalo by mne, jak to bylo skutecne se soudnim sporem ve veci autorskych prav mezi Zoo Praha a m. Cihlarem? Tenkrat jsem na to tema cetl protichudna fakta a vyjadreni. Je k dispozici nejaky souhrn tehle kauzy? Nebo vyjadreni verohodne osoby z naseho oboru? Pokud bych vedel, ze problem je opravdu na strane Zoo Praha, do souteze o nove logo bych nevstoupil.

Šimon Sedláček
14. 3. 2011, 11:13

Vložit komentář




Autor

Alan Záruba

Grafický designér a odborný publicista, pedagog, vydavatel.

Poslední články autora